Vánoce po asijsku

Loni touto dobou jsme publikovali  článek o tom, jak se slaví Vánoce v různých, převážně evropských zemích. Letos jsme se v předvánočním čase zaměřili na země asijské. Ptáte se, co má svátek založený na silné křesťanské tradici společného s Asií? Budete se možná divit, kolika rozličnými způsoby se Vánoce slaví v mnoha pro nás exotických zemích východu. Většina těchto zemí má svojí více či méně početnou křesťanskou komunitu a právě díky tomu se ctí Vánoce i zde. No, a v čem se neliší téměř vůbec, je jejich komerční podoba. Co vše lze tedy vidět a zažít v období před koncem roku v Číně, Japonsku, Singapuru nebo třeba na Filipínách?

Čína

V Číně žije zhruba 35 milionů křesťanů, kteří se večer 24. prosince scházejí v kostelích. Své domy zdobí tradičními lampiony a vánočnímu stromku říkají „strom světel“. Zdobí jej papírovými řetězy, květinami a lucerničkami. Dárky čínským křesťanským dětem naděluje do mušelínových punčoch zavěšených na oknech Tun Čche Lao-žen (vánoční starý muž). Ačkoliv vyznavači jiných náboženství v Číně Vánoce neslaví, panuje v tomto období ve velkých městech úplně stejná nákupní horečka, jakou známe u nás. Dalo by se říci, že v čínském pojetí jsou Vánoce spíše svátky slev, než míru a lásky :) Mnohem větší dominanci než Vánoce má v Číně svátek Nového roku, kterému se říká „Jarní svátek“, ačkoliv probíhá koncem ledna. Děti dostávají nové hračky, oblečení, jedí se skvělá jídla a obloha září tisícem ohňostrojů. Důležitou součástí oslav je uctění památky předků, jejichž portréty si Číňané vystavují v hlavních místnostech svého domu. Mezi zajímavé zvyky patří svíce, které pro dlouhý život hoří 24 hodin denně. Také se nesmí v tomto období zametat, aby se z domu se smetím nevymetlo i štěstí!

Japonsko

V Japonsku vyznává křesťanství jen asi jedno procento obyvatelstva. Nicméně díky televizi a zde žijícím Američanům se zde zabydlela zejména komerční podoba Vánoc. Velké obchodní domy se vyzdobí vánočními stromky i blikajícími světýlky, nechybí ani Santa Claus v nejrůznějších podobách. Řetězec KFC dokonce přiměl Japonce věřit, že tradičním vánočním jídlem je ve světě smažené kuře Nicméně i v Japonsku je mnohem významnější oslava Nového roku. Japonci ji zahajují symbolickými 108 údery zvonů ve všech buddhistických klášterech. Číslo 108 v buddhismu představuje odmítnutí 108 špatných myšlenek, neřestí i hříchů. Při novoročních oslavách se podávají tradiční jídla, která se ale připravují jen pro tuto příležitost a mnohá mají i svůj symbolický význam. Po večeři se rozdávají dárky -  podobně jako v Číně jde ale především o peníze v obálce. Krátce po novoroční půlnoci se Japonci sejdou v buddhistickém chrámu nebo šintoistické svatyni. Víc než o náboženský obřad se ale jedná o setkání lidí, kteří si vzájemně přejí vše nejlepší v dalším roce. Hlavní oslavy Nového roku trvají tři dny a je s nimi spojeno mnoho tradic i her a zábavy.

Vietnam

Vietnam je sice oficiálně ateistický, ale po uvolnění poměrů tvoří náboženství pochopitelně a opět důležitou součást života tamních obyvatel. Zdejší nepříliš početná křesťanská komunita také v určité podobě drží vánoční tradici, ke které patří např. setkání při mši a hodování v kruhu rodinném doma u slavnostní tabule. Nechybí ani důležitá společná modlitba za štěstí a prosperitu v nadcházejícím roce. Zkrátka nepřijdou ani děti. Také ve Vietnamu pro ně Vánoce představují období radostného očekávání punčochy naplněné dárky. S blížícím se termínem oslav Nového roku, ve Vietnamu zvaném Tet, a zejména pak s příchodem slev do nákupních center velkých měst, se z nepříliš významných křesťanských oslav stanou velkolepé oslavy příchodu Nového roku. Vietnamci, kteří milují zábavu, společnost a nákupy, vezmou útokem obchody, které překypují vánoční výzdobou a doslova praskají ve švech. Nicméně s blížícím se koncem lunárního roku shon ustává a rodiny se i zde sejdou u společného stolu. Někdy se dokonce sjedou z různých částí světa, aby vychutnali klid, pohodu a sváteční atmosféru v teple domova.

Indie

I v Indii patří Vánoce k nejvýznamnějším svátkům roku. Všechna zdejší hlavní náboženství – hinduismus, islám a křesťanství – mají jako symbol rovnosti v občanském kalendáři dva jednodenní svátky. V případě křesťanství je to Velký pátek a Boží hod. Oslava Vánoc ve stávající podobě je zde zakořeněna díky britské koloniální přítomnosti v zemi. Hlavním svátkem je proto 25. prosinec. Štědrý den je především dnem pečení speciálních koláčů různých tvarů, které se během roku jindy nepečou. Dárky se předávají během celého dne, na večer se s nimi nečeká. Klasické rozsvícení stromku a následné rozdávání dárků se zde tedy nekoná. Na Boží hod vánoční se slavnostně zahájí tzv. „méla“. Je to zdejší obřad přinesení Jezulátka do Betléma a zároveň velká společenská událost. Před mnoha kostely jsou postavené Betlémy, ale také mnoho stánků s nejrůznějším zbožím a nechybí ani občerstvení. Velmi často jsou někde blízko i kolotoče, horská dráha, houpačky a další atrakce. Vrcholem dvoudenních oslav je velkolepý večerní ohňostroj, nicméně „méla“ pak trvá ještě nejméně dalších deset dní. Přesně tak dlouho totiž v Indii slaví křesťané i nekřesťané Vánoce.

Filipíny

Tato silně křesťansky založená země je jediným státem převážně buddhisticko-islámského regionu jihovýchodní Asie, kde se slaví Vánoce. Jedná se zde o jeden z klíčových svátků, jehož oslavy probíhají v tradičním duchu. Začátkem prosince se na ulicích objevuje výzdoba a na náměstích nechybí velké vánoční stromy. Ve stejné době vyrážejí na svou pouť i koledníci a dům od domu za zpěvu koled žádají o drobné či něco na zub. Samotný Štědrý den pak začíná 24. 12. vánoční mší v kostele a končí slavnostní večeří v kruhu rodiny. Děti si před spaním zavěsí doma pytel se svým jménem a druhý den z něj pak s radostí vytahují dárky. Následující den se pak nese v duchu návštěv mezi přáteli a příbuznými. Stopy po nákupním šílenství byste zde hledali marně. Stejně tak byste nenašli ani tradiční vánoční menu. Každý totiž vybírá podle toho, na co má chuť a především, co mu peněženka dovolí. Jeden společný prvek však přeci jen k vánoční tradici patří. Je jím hrnek sladké lepivé rýže, která symbolizuje rodinnou soudržnost.

Malajsie

Nákupnímu běsnění naopak zcela podlehla muslimská Malajsie. Uměle vytvořená atmosféra Vánoc tu otevírá spíše než lidská srdce zejména nadité peněženky zákazníků. Vánoce v Malajsii se tedy nesou ve znamení shánění dárků, slev a nákupní horečky s tím rozdílem, že všudypřítomný Santa v červeném kožichu na zasněžených saních tažených soby působí v tropickém klimatu spíše legračně. Stejně bizarně vyhlížejí i nazdobené umělé vánoční stromky mezi živými palmami na ulicích.  Výjimku tvoří jen bornejské provincie Sarawak a Sabah, kde žijí významné křesťanské menšiny a Vánoce zde tudíž mají tradičnější a duchovnější rozměr.

Singapur

Jestliže u nás o Vánocích často s povzdechem mluvíme jako o svátcích konzumu a nákupního bláznění, pak ve srovnání se Singapurem bychom měli svůj kritický pohled poupravit. Vánoce v tomto převážně nekřesťanském státě jsou okázalé, pompézní a velmi komerční. Jejich průběh do jisté míry kopíruje americký či anglický styl. Hlavním vánočním dnem je tedy 25. prosinec. Slavnostní večeře se odehrává buď doma, anebo se rodina společně vydá do restaurace. Na vánočním menu se pak objevuje například krocan s kaštanovou nádivkou a brusinkovým kompotem. Výzdoba je všudypřítomná a velmi bohatá. Nákupní třídy jsou zahalené do hávu světel, rozsvícených stromečků a figurek Santy na saních. V okolním tropickém prostředí působí tato nádhera na Evropana opět poněkud nepatřičně, ale obchodníci si mnou ruce, protože období Vánoc jim přináší obrovské zisky.

Jakkoliv nám představa vánočního veselí zejména v některých asijských zemích může připadat bizarní, důležité je, že to podstatné zůstává. Mezi vším tradičním i netradičním slavením a honěním se za nákupy je v této roční době snad nejvíce cítit potřeba být spolu, radovat se, klábosit nebo rozjímat. A to bez rozdílu rovnoběžky či poledníku. Tak se tedy i letos mějte krásně, užijte si Vánoce a roo-zjíí-mee-jte. :)