Transsibiřská magistrála. Procestujte Rusko z Evropy až do Asie.

Na dobrodružné cestovatelské plány bychom v časech nepohody neměli úplně zapomínat. Takže:
Sníte o tom, že se jednou podíváte přes celé Rusko? Že opustíte jeho evropskou část a uvidíte Dálný východ značený azbukou? Tak nastupovat, expresní vlak č. 2 „Rossija“, jedoucí po 9 000 km dlouhé transsibiřské trase mezi kontinenty, již čeká na Jaroslavského nádraží v Moskvě. 
 

Vlak Transsibiřské magistrály vyjíždí na východ pravidelně každé 2 dny už více než 40 let, a trvá mu šest dní, než dorazí k Tichému oceánu - do konečné stanice Vladivostok. Před sto lety, kdy byly ještě jiné jízdní řády, k tomu potřeboval až 16 dní.

Jako Češi bychom ale ze všeho nejvíc měli vědět, jak úzce byla Transsibiřská magistrála spjata se vznikem prvního československého státu.

V chaosu První světové války a ruské revoluce usiloval náš dosud neexistující společný národ o nějaký ten významný zářez, který by Čechoslováky uvedl jako povšimnutí hodné partnery na politické scéně válčících starých národů. A tak se i stalo.

Úžasný příběh vojáků československých legií, kteří po dlouhé měsíce v Rusku kontrolovali 8 000 km z této ruské vlakové tratě, nám vydobyl uznání, a nakonec sladké vítězství v podobě vlastního státu, kterým jsme v Rakousko-Uherské monarchii dosud nebyli.

Cestu Transsibiřskou magistrálou tak můžete brát i jako pátrání po některém z předků, který na trati mohl hlídkovat, a možná se právě on účastnil předání uloupeného ruského carského zlata zpátky do rukou Rusů, které se odehrálo v Irkutsku.
 

Plánování cesty a nákup vlakových lístků

Mnoho lidí může mít představu, že z transsibiřského expresu po zakoupení lístku kdykoliv podle nálady vystoupí a zase nastoupí. Není to pravda. Cestu Ruskem si musí cestovatel trochu lépe naplánovat.

Lístky se kupují buď na celou trasu, nebo na její jednotlivé úseky. Měli byste mít proto představu, která města chcete vidět a jak dlouho se v jejich okolí budete pohybovat. Odskočit z vlaku si můžete při výletech do měst, ale i stepi, hor (například na Ural) nebo k jezeru Bajkal. 

Provoz na Transsibiřské magistrále není omezen na jeden jediný vlak, proto si můžete při plánování vyhrát s úrovněmi pohodlí v různých vlacích. Na chvíli tak lze zažít opravdové lidové Rusko; se všemi jeho kulturními zvláštnostmi, srkáním u jídla, či sezením na vaší (spodní) pryčně, zatímco spíte, protože ve vlaku je obecně málo místa a horní lehátka nejsou k sezení uzpůsobena.
Můžete si samozřejmě rezervovat i samostatné kupé ve „značkovém“ vlaku („firmennyj“).

Co vás možná rozesmutní, je oficiální zákaz pití alkoholu. Takže žádné popíjení ruské vodky a piva Baltik se spolucestujícími ve 3. třídě vlaku “plackartnyj”.  
 

Jízdenku do 3. třídy pořídíte už od cca 3 500 Kč (10 000 rublů), kdy jste pak v otevřeném vagónu a skupině 52 cestujících. Existují i VIP turistické vlaky, jízdenka na ně vyjde na více než 1 000 $.

Podrobně o cenách, nákupu jízdenek online či na nádraží a třídách vlaků Transsibiřské magistrály najdete zde.

Co vás čeká na cestě?

Samovar s horkou vodou je v chodbičce vlaku a je neustále k dispozici. Elektrická zásuvka je vedle něj. Na wi-fi a mobilní signál se příliš nespoléhejte, pokrytí je hlavně kolem měst, ve stepi je to stále divočina.

Kulinářské zážitky přímo ve vlaku nečekejte a nakupte si zásoby jídla. Jídelní vozy existují, ale porce prý nejsou vyhlášené svým množstvím ani rozmanitostí. V jídelním voze se však podává i alkohol.
Když je nejhůř, tak nějaké jídlo se vždy najde u průvodčí. A ve stanici, kde vlak stojí každých několik hodin, prodávají místní své dobroty, například pirožky, nebo uzené ryby.
 

Hodí se mít špunty do uší, pohodlné tepláky a v zimě i kraťasy, protože ve vlaku může být přetopeno.
Venku -40 °C, vevnitř o 70 °C víc. Malá sprcha je za poplatek, umyvadlo na toaletě slouží k mytí všem ostatním a nějak se to musí zvládnout.

Vlak staví v zastávkách, ale zeptejte se průvodčího jak dlouho. Všude je uváděn moskevský čas.

Vašimi spolucestujícími budou kromě Rusů i Burjati, Tataři, Mongolové a čas od času navíc čínští Chanové. Připravte se na to, že slušné chování má v různých částech světa rozdílný význam.

A jak je to s tím pivem během cesty? Tajné popíjení alkoholu je možné. Jen si tu vodku nalejte do zavíracího hrníčku a klidně rovnou do džusu. Ostatní cestující na vás nejspíš budou spiklenecky pomrkávat. Jen vás nesmí spatřit „provodnica“ (průvodkyně), dostali byste pokutu asi 1 500 rublů. 
 

Největší města na cestě

Trasa vlaku Transsibiřské magistrály projíždí těmito městy:
Moskva (0 km) - Jaroslavl (284 km) - Nižnij Novgorod - Perm (1 436 km) - Jekatěrinburg (1 816 km) - Omsk (2 712 km)  - Novosibirsk (3 335 km) - Krasnojarsk (4 098 km) - Irkutsk (5 185 km) - Ulan-Ude (5 642 km) - Čita (6 199 km) - Chabarovsk (8 521 km) - Vladivostok (9 288 km)

Na které z nich tedy zamířit svůj hledáček a prozkoumat je do hloubky větší, než je okolí nádraží? To vám poradíme.

Objevovat další města lze samozřejmě až poté, co jste začali prohlídkou Moskvy a k přistavenému vlaku se 20 vagóny dorazili právě včas.
 

Kazaň – 800 km od Moskvy

Hlavní město Tatarské republiky a jedno z největších v Rusku leží lehce mimo hlavní trasu, ale pokud chcete zažít atmosféru kraje slavných tatarských jezdců, pohlcených ve 13. století dobyvateli Čingischána, tak si vlak, který v Kazani staví, jistě najdete.

Nejnavštěvovanější památkou je zde kazaňský Kreml z 9. století. V Kazani se nachází jediná pobočka Ermitáže v Rusku — „Ermitáž Kazaň“.

Městem protéká veletok řeky Volhy, je tu jeden z největších říčních přístavů. Obyvatelé jsou převážně tatarští sunnitští muslimové.
 

Jekatěrinburg – 1 800 km od Moskvy

Hraniční město mezi Evropou a Asií, zvané „perla Uralu“ nebo i „okno do Asie“. Za první světové války bylo obsazeno československými legionáři již necelý týden po vraždě ruské carské rodiny Romanovců. Na tuto část historie zde najdete nejednu upomínku – jak na legionáře, tak i na blahořečenou carskou rodinu.

V Jekatěrinburgu je na chodníku v délce 6 km namalovaná takzvaná červená linie s pětatřiceti zastaveními. Tato trasa začíná u pomníku V. I. Lenina na náměstí Roku 1905 a provede vás po nejzajímavějších památkách ve městě.

Jekatěrinburg je známý kromě bohatství sbírek umění, šperků a historie i existencí místní rockové scény, hudebního žánru „ural rock“.
 

Novosibirsk – cca 3 300 km

Výchozí bod pro výlety na Altaj. Hlavní město západní Sibiře bylo založeno v roce 1893 při stavbě Transsibiřské magistrály. Třetí největší, a podle Rusů samotných i “opravdové ruské město”. Co na tom, že jeho ráz je industriální, když se jím Rusové pyšní.
 

Krasnojarsk – cca 4 000 km

Krásně znějící název města, ale s hrůzostrašnou historií. Je bývalým dějištěm provozu stalinských gulagů, kterých bylo v Krasnojarském kraji zřízeno nejvíce z celého Ruska. Jeden z nich dokonce přímo ve městě.

Město je velmi oblíbené mezi horolezci a turisty, je totiž obklopené horami a širými lesy, v nichž vystupují skalnaté útvary.
 

Irkutsk – cca 5 100 km

Centrální město Bajkalu, z kterého lze podniknout výlet k nejstaršímu a nejhlubšímu jezeru světa, je Irkutsk. Nemůžete do Ruska jet a nevidět jezero Bajkal.

Příroda kolem jezera je úchvatná a svádí k několikahodinovým trekům. Místní autobusy (maršrutky) vás odvezou cca 70 km z města k místním vesničkám.

Irkutsk samotný má množství kostelů sibiřského baroka, jeho barevné pohádkové kostelíky jsou rozesety po celém městě. Protéká tu velká řeka Angara, která vytéká z jezera Bajkal. Irkutsk je kouzelné město, kdysi pro svůj kulturní a architektonický význam přirovnávané k samotnému Petrohradu.
 

Ulan-Ude – cca 5 600 km

Buddhistická Burjatská republika se nachází u hranic s Mongolskem, a tak zde můžete sledovat jeho typické vlivy – Mongolska i buddhismu.

Nachází se tu obrovský pozlacený Buddha (v chrámu Rinpoče Bagša), který je největší v Rusku, i 14 m vysoká busta Lenina. V etnografickém muzeu národů Zabajkalska se můžete mnohé dozvědět o všech neruských národech, které na tomto rozlehlém území žijí či žily.
Pokud se chcete vydat k Bajkalu z východní strany, můžete toto město zvolit jako výchozí bod svých výprav.

Následuje cesta krajem Horního Mandžuska. Za zmínku tu stojí dvě města. Chabarovsk, vzdálený od čínských hranic jen 20 km, a Birobidžan, hlavní město Židovské autonomní oblasti. Cesta je málem u konce.
 

Vladivostok – 9 200 km od Moskvy

Poslední stanice vlaku, a vy se vyloupnete v jednom z největších ruských přístavů. Můžete zamířit rovnou na promenádu a podívat se na obrovské kotvící lodě. Výhled z tohoto cípu ruského Dálného východu směřuje přes Japonské moře.

Odsuď po první světové válce vyjížděli naši legionáři domů do vlasti, zpátky do Evropy, kam se složitě dostávali přes Japonsko a USA.
Poblíž se nachází Kamčatka, vyhledávaná extrémními lyžaři a zdánlivě na dosah ruky je Aljaška.

Pokud je Vladivostok vaší poslední zastávkou, tak si jeho návštěvu užijte a my můžeme přát jen šťastnou cestu domů. 
 

Na dalekých cestách určitě nezapomínejte na bezpečnost a kvalitní cestovní pojištění, díky kterému se vám i v odlehlých končinách dostane té nejlepší lékařské péče. Cestovní pojištění navíc chrání i vaše zavazadla.
Vy cestujete. My se staráme.

Zdroje:cs.wikipedia.org, travelbible.cz, whooshback.com, hedvabnastezka.cz