Freeride - dvojí život lyžařských středisek

Jízda v prachové peřině, občas skok ze skály, pohled shora na zasněžené vrcholky hor a nádherné skalnaté kopce svažující se do údolí hluboko pod vámi, stoupající tepová frekvence a lochtání v břišní krajině. Tak by se dalo jednou větou charakterizovat extrémní lyžování. K tomu, aby vám stoupnul adrenalin nebo abyste se mohli pokochat nevšedními zimními výhledy, ale nepotřebujete rovnou riskovat zdraví a život. Pro ty z vás, kdo jste zdatní lyžaři a spokojíte se s vyzkoušenými možnostmi freeridového ježdění v dostupných evropských destinacích, tu máme pár senzačních tipů!

Opravdu, freeride už dávno není vášní hrstky adrenalinových nadšenců. Dnes můžeme vidět celá alpská střediska, která žijí dvojím životem. Lyžařská populace se zde rozděluje na dvě skupiny. Na ty, co rádi jezdí po sjezdovce, a na ty, kteří, jakmile jen trochu můžou, z ní utečou do prašanu. Existuje ještě třetí skupina, která ráda osciluje mezi těmito dvěma póly. Jsou to většinou sjezdaři, kteří, když zmizí první ranní „varhánky“ a na sjezdovku nastoupí mraky lyžařských turistů, zavelí k úprku na neupravené svahy, kde nadšeně zkouší nové obzory. A kde jsou k tomu v Evropě skvělé podmínky?

St. Anton am Arlberg (Rakousko)

Mezi freeridery je to fenomén přezdívaný „evropská Aljaška“. Coby člen prestižního klubu „Best of the Alps“ má sice poněkud dražší služby, ale na všem zlém je něco dobrého. Spousta nerozježděných terénů dostupných přímo z lanovky čeká díky vysokým cenám skoro jen na vás! Na hojnost sněhové nadílky si přitom v tomto středisku nelze stěžovat, srážky jsou zde nadprůměrné.

Courmayeur (Itálie)

Na rozdíl od francouzské strany Mont Blancu, kterou ve velkém okupují angličtí důchodci, poskytuje italská strana hory spoustu skvělé zábavy. Místní ski patroly jsou pověstné přísným dohledem na dodržování bezpečnostních zásad při pohybu v otevřených terénech. Je zde povinná lavinová výbava a my se k tomuto doporučení jen připojujeme. Zájemci si zde dokonce mohou vyzkoušet na dvou cvičných plochách nácvik záchrany zasypaných z laviny! Pozor na místní ledovcové trhliny, kvůli kterým je více než vhodné zaplatit si profesionálního průvodce (www.guidecourmayeur.com). Ten nejenže vás ochrání, ale navíc dokáže zprostředkovat i heliskiing (lyžování s dopravouhelikoptérou)! Skipas stojí 41 eur/den. Milým překvapením jsou místní vlekaři, kteří jsou ve srovnání s jinými středisky k freeriderům velmi vstřícní a kdykoli ochotně poradí a poskytnou informace o případném lavinovém nebezpečí.

Andermatt (Švýcarsko)

Na dominantu této oblasti, horu Gemsstock (2 963 m n.m.), vede jediná kabinková lanovka, z jejíž vrchní stanice se rozbíhá nespočet zajímavých tras. Středisko je orientované na sever a střetává se zde jižní a západní fronta, která je garancí prašanu, kterého někdy napadne až pět metrů za sezonu! Nejlepší čas pro návštěvu střediska je určitě březen a duben. Skipas zde stojí 44 eur na den a platí pro celou oblast včetně Oberalppassu, což je další báječné středisko dostupné horským vláčkem.

Fagaraš (Rumunsko)

Rumunsko nečekaně objevilo potenciál, který ježdění ve volném terénu nabízí, a poskytuje kvalitní služby od horských vůdců až po heliskiing. Bohužel zatím za velmi přemrštěné ceny - týden heliskiingu vyjde na 3 380 eur! Určitě se proto vyplatí vyrazit spíše na vlastní pěst. Skalní freerideři si s sebou mohou vzít sněžný skútr, který se v Rumunsku může legálně používat. V odlehlých oblastech však nepočítejte s žádnou záchranou a spoléhejte se pouze na sebe.

Narvik (Norsko)

Necelých 350 km severně od polárního kruhu leží nejsevernější město Evropy napojené na železniční síť. Přímo z města, rovnou od fjordu, vede lanovka na ty nejlepší skandinávské freeridy! Přestože má nejvyšší hora Narvikfjel pouhých 1 000 m n. m., můžete zde jezdit až do června. Až neskutečné výhledy na fjordy určitě vykompenzují trochu horší prašanové podmínky v období od března do června. Zdejší terény jsou z hlediska hrozby lavin poměrně bezpečné a díky teplému Golfskému proudu je zde na Skandinávii velmi příjemná teplota okolo -5 °C. Novinkou je Arctic Ski Pass za 195 NOK/den, který vám umožní jezdit i v 80 km vzdáleném švédském Riksgrensenu.

Abyste neřekli, tak na závěr přihodíme ještě jeden zámořský tip, středisko:

Mt. Baker (USA)

"Powder mountain", jak se tomuto středisku na severozápadě USA ve státě Washington právem přezdívá, by měl navštívit opravdu každý, kdo miluje prašan! Freeride zde můžete provozovat zcela svobodně, pouze se důsledně vyhýbejte zakázaným místům. Do volného terénu můžete pouze s odpovídajícím vybavením a je víc než pravděpodobné, že vás někdo zkontroluje. Lavinové nebezpečí není příliš vysoké, protože oblast je lesnatá a s častými srážkami. Nebezpečné jsou zde však skály a tzv. tree wells, což jsou hluboké závěje kolem stromů, do kterých člověk velmi snadno propadne, a které v současnosti způsobují až 20 % všech úmrtí freeridových lyžařů!  Skipas stojí 35 USD/den, resp. 43 USD o víkendu a kromě tzv. pillows (prašanových polštářů) zde velmi pravděpodobně narazíte i na nějakou legendu snowboardingu a lyžování. Zajímavost: V sezóně 1198/1999 nasněžilo v Mt. Baker neuvěřitelných 28,5 metrů sněhu!

A teď to vůbec nejdůležitější. Máte-li chuť si takto povyrazit, pamatujte, že je potřeba si sjednat kvalitní cestovní pojištění s dostatečnými limity krytí léčebných a asistenčních výloh. A hlavně musí zahrnovat i lyžování ve volném terénu! V tomto případě určitě sáhněte po pojištění Sbaleno Na maximum od ERV Evropské.

Zdroj:      cestovani.idnes.cz, alpina.cz, freeride.cz

Autor:      LFI/ERV