Z Paříže na jih – naše letošní dovolená

Osud tomu chtěl, že se oba naši synové narodili v hlavním městě Francie, v Paříži. Uplynulo „pár dní“, alespoň tak se mi to zdá, a z mimin se stali školáci. Volba letošní dovolené byla tedy jednoznačná. Kluci už jsou dostatečně velcí na to, aby se přestali vrtat v písku a cachtat v kalném moři severoitalské riviéry. Rozhodli jsme se místo toho realizovat návrat na místo činu, tzn. navštívit Paříž, na kterou pak navážeme cestou autem přes jihozápad Francie se zakončením tam, kde se na úpatí Pyrenejí setkávají Francie, Španělsko a Středozemní moře. Vysvědčení ještě pořádně nevychladla a my se vydali na první velký rodinný poznávák.

Začátek cesty do země lásky, elegance a dobrého vína ovšem neprobíhal úplně...elegantně. Během prvních pár dní (prakticky hodin) jsme píchli kolo (už na pražském okruhu), den na to byli evakuováni z tunelu pařížského metra, neb náš vlak přejel člověka, vylekalo nás téměř dokonané vyklopení novorozence z kočárku při hromadném odchodu z metra, následně jsme byli svědky požáru na Bastile, kam jsme díky odstávce metra mašírovali ve 40 stupňovém vedru pěšky, podruhé píchli (notosnadnééé!) a začali si říkat, jestli to všechno nejsou znamení, která nám někdo shůry posílá a že je ještě čas vrátit se domů.

Pravdou naštěstí je, že po této černé sérii se vše v dobré obrátilo a my prožili zbytek dovolené téměř bez chybičky, podle předem stanoveného itineráře a v relativním poklidu, ve kterém se i zpočátku rozjívené děti uklidnili do té míry, že jsme je k větší pohybové aktivitě museli občas došťouchat (proklaté iPady a hotelové bazény!). Na jejich obranu musím dodat, že teplota jen o pár stupínků nižší by nám asi pomohla všem.

A co že jsme během naší cesty na jih Francií všechno viděli?

Ještě v hlavním městě jsme si dali povinný výstup nebo vlastně výtah na Eiffelovu věž. Ostatní naše pařížské vycházky byly vzhledem k panujícím úmorným vedrům vždy směřovány někam, kde se dají smočit nohy ve vodě. Tyto požadavky splnila obchodní čtvrť La Défense, přístaviště výletních lodí Bateau Mouche, Jardin de Reuilly (vzpomínka na dům a přilehlý park, kde jsme bydlívali, kde nás ovšem velmi zklamala místní fontána, která byla ve stavu, že si v ní nesmočili nožky ani houfy místních holubů). Další procházky na Montmartre nebo do Latinské čtvrti byly z pohledu dostupnosti zdroje vody náročnější, zato poskytly nezapomenutelný pohled na město, ať už z výšky slavného pahorku či z perspektivy typických úzkých uliček plných pouličního ruchu, obchůdků a výborných restaurací.

První zastávkou při naší cestě na jih byl kraj Perigord, kde jsme se ubytovali na pár dní ve vesničce Saint-Germainsdes Belves v soukromé usedlosti Les Boudines postavené z kamení a poskytující nejen příjemný chládek, ale i úchvatný výhled do tamního malebného kopcovitého kraje plného rozlehlých ořechových hájů typických pro tuto oblast. Odtud jsme podnikali hvězdicovité výlety do okolních středověkých vesniček a navštívili jeden z mnoha středověkých hradů rozesetých prakticky po celém jihozápadě Francie. Tento konkrétně se jmenoval Castelnnaud a ano, došlo i na povinné pořízení cetkovitých replik středověkých zbraní pro dětičky, nákup kterýžto zdvojnásobil už tak drahé vstupné na hrad, možná i s přičtením ceny projeté nafty.

Další zastávkou v rámci našeho putování bylo třetí největší město Francie – Tolouse.  Teplota byla sice srovnatelná s tou, kterou jsme zakusili v betonové pařížské džungli, nicméně město působilo neporovnatelně svěžejším a prostornějším dojmem. Zkrátka, dalo se tu dýchat. Ubytovali jsme se v hotelu s klimatizací a statečně vyrazili na pozdně odpolední procházku po historickém centru města a podél nábřeží řeky Garonny. Město bylo založeno okolo roku 300 př.Kr., takže co se týče architektury, bylo se opět na co dívat. Svezli jsme moderním metrem bez řidiče a absolvovali i projížďku obligátním turistickým vláčkem. Pozor na něj, s výjimkou jedné z nejstarších evropských universit projíždí většinou podél pro nás nezajímavých částí historického centra a posloužil nám tedy spíše coby odpočívadlo pro naše uchozené nožky. <br/><br/>Hlavním bodem programu v Toulouse byla ovšem návštěva „továrny na letadla“, místního sídla společnosti Airbus. Bohužel se zde nesmělo fotit, bylo by to považováno za průmyslovou špionáž. Dozvěděli jsme se ale spoustu zajímavých informací a z téměř dvouhodinové prohlídky obrovského montážního a testovacího areálu jsme odcházeli skálopevně přesvědčeni, že jakoukoliv současnou či budoucí leteckou katastrofu Airbusu může zavinit nejspíše vyšinutý nebo špatně zaškolený pilot, nepříznivé povětrnostní podmínky nebo kombinace těchto faktorů, v žádném případě však výrobní nebo montážní vada letadla! <br/><br/>

Následující den jsme doputovali do cíle naší cesty na samý jih Francie, do kraje Languedoc-Roussillon. Zde jsme se nemohli cestou nezastavit v městečku Carcassone, které se nachází na břehu řeky Aude a je známé zejména rodinám s dětmi prostřednictvím populární stejnojmenné stolní hry. Carcassone patří mezi nejzachovalejší pevnostní města v celé Evropě a i proto byl v roce 1997 zařazen na seznam kulturních památek UNESCO. Návštěva zdejšího hradu sice z pohledu počtu turistů a všemožných atrakcí trochu připomínala procházku po Karlově mostě v hlavní sezóně a středověkou atmosféru aby díky tomu člověk pohledal, nicméně zastávka to byla i tak nezapomenutelná.

No a za necelé dvě hodinky jsme konečně dorazili do malebného městečka na břehu Středozemního moře Argeles-sur- Mer. Velmi příjemný ubytovací komplex Les Mouettes s výhledem na moře a Pyrenejemi téměř na dosah můžeme všem vřele doporučit. Krásné a důstojné místo pro zakončení našeho putování po Francii. Zdejší pětidenní pobyt jsme k radosti našich dětí vyplnili především koupáním, vzhledem ke stále panujícímu vedru jen omezeným počtem procházek po tamních kopcovitých útesech a vyjížďkami do okolních pobřežních letovisek Collioure, Banyuls-sur-Mer nebo Port-Vendres, která se nám díky své neopakovatelné atmosféře na dlouho otiskla do paměti.

Tak sbohem sladká Francie! Domů si odvážíme spoustu krásných zážitků, spálená záda (jak se nám to zase povedlo?) a v kufru zvoní bezpočet vzorků místního vína, vedle kterých se tísní i ze zvědavosti koupený karton katalánského piva. A už přemýšlíme, co za rok. Třeba cyklotoulky po Rakousku? Doufám, že kluci nebudou moc mrflat....iPad každopádně pro jistotu necháme doma! 

Zajímá vás víc informací o cestování po Francii?
Přečtěte si Průvodce po Francii - nejzajímavější místa, které navštívit

Autor: Lucie Fiedlerová / ERV Evropská pojišťovna