Evropa a spropitné: Kde, kolik a za co se dává dýško
Spropitné, dýško nebo tuzér. Všechna tato slova označují jedno a to samé - platbu pro personál nad rámec toho, co je vám účtováno. Dáváte spropitné? A tušíte, jak vysoké bývá zvykem v různých částech Evropy, případně kde všude bývá dobrým zvykem jej dávat?
Obsah článku:
- Západní Evropa
- Severní Evropa
- Východní Evropa
- Jižní Evropa
A proč by vás to vlastně mělo zajímat? Jednoduše proto, že byste se mohli dopustit nepříjemného faux pas. Stejně jako v případě zákona ani v případě spropitného neznalost neomlouvá. Zatímco u nás o žádnou společenskou nutnost obvykle nejde, existují státy, kde se s dýškem v restauraci nebo i jinde prostě počítá, a to v jasně stanovené výši. Na druhou stranu nejsou výjimkou ani případy, kdy se dýško považuje za něco společensky nevhodného. A teď se v tom vyznejte.
V našem pojetí je spropitné je dobrovolná finanční odměna, kterou zákazníci dávají obsluhujícímu personálu jako výraz spokojenosti s poskytovanými službami. Obvykle se dává v restauracích, kavárnách, hotelech, taxících nebo u kadeřníka. Funguje tak, že zákazník přidá určitou částku k celkové ceně účtu, přičemž výše spropitného je často vyjádřena procentuálně, například 10-15 % z celkové sumy. Spropitné se dává zejména proto, aby ocenilo kvalitní a přátelskou obsluhu, a v některých zemích tvoří významnou část příjmu zaměstnanců, protože základní mzdy v dotčených odvětvích mohou být velmi nízké.
Pravidla spropitného v různých částech Evropy
Pokud jedete na dovolenou nebo pracovní cestu, měli byste předem zmapovat, jak se spropitné v zahraničí platí. Začněme třeba pohledem na západ.
Západní Evropa
V západní Evropě se totiž situace s dýšky mění stát od státu. Například Němci to mají nastavené podobně jako my. Inu, to je ta kulturní blízkost, stejně jako v Rakousku. Dáte-li v restauraci nebo v hotelu pokojské přibližně 10% nad rámec částky na účtence, všichni uvidí, že víte, co se sluší a patří.
Trochu zmatečnější je situace ve Velké Británii. Chcete-li dát správné dýško anglicky, v hospodách zaplaťte útratu bankovkou a vrácené mince nechte na baru pro personál. Pokud si půjdete dát večeři do restaurace, můžete být také v klidu. Tady vám naúčtují automatické spropitné a vy se o nic nemusíte starat.
A jestli chcete zažít opravdový zmatek kolem spropitného, poslechněte si, jak je to ve Francii. V zemi galského kohouta se s ním třeba na barech vůbec nepočítá. V restauracích si ho někdy připočítají automaticky a jindy ne. Potom musíte hledat na účtence nápisy service comprice nebo service de 10 % non comprice. Ve druhém případě se od vás očekává, že při platbě o nějakých deset procent přitlačíte.
Víte, jak dávat spropitné v zemích Beneluxu? Spíše vůbec. V Nizozemsku, v Belgii a v Lucembursku jsou již základní platy na tak dobré úrovni, že se tu s dýšky prostě nepočítá. Výjimkou snad mohou být pouze řidiči taxíků a autobusů nebo obsluha v restauracích. Ty určitě neurazíte, pokud částku na účtence poněkud zaokrouhlíte. Deset procent navíc, jak je třeba i u nás běžné, tu ale nikdo neočekává. Podobná je pak situace třeba i ve Švýcarsku nebo v Lichtenštejnsku.
Severní Evropa
V tom je situace se spropitným podobná i v severní Evropě. Finové, Norové ani Dánové si na spropitné nepotrpí. Díky bujícímu cestovnímu ruchu se faux pas nedopustíte, ale na první dobrou ukážete, že nejste místní. Stejně tak není spropitné obvyklé ani na Islandu. Jen Švédsko je ohledně spropitného skandinávskou výjimkou. Tady se nosí způsoby střední a západní Evropy, takže nechat k útratě 10% navíc je naprosto v pořádku.
Východní Evropa
Podobně různorodá je situace i v zemích bývalého východního bloku, tedy střední a východní Evropy. Jak je to u nás, to všichni víme, a asi bychom si i tipli, že na Slovensku to bude hodně podobné. A nejen tam. Podobný vztah ke spropitnému mají třeba i Poláci. Ještě štědřejší jsou na Balkáně. Tady je běžné nechat dýško i hodně přes 10%. Uvidíte, jak jím nastartujete další úroveň pohostinnosti místních. Jiné je to například v Maďarsku. Tady bývá spropitné zahrnuto v ceně.
Jižní Evropa
A co nejčastější dovolenkové destinace v jižní Evropě? Italové se s tím nemažou a obvykle si připočítají automatické spropitné. Pokud jej na účtence nenajdete, nežehrejte na jižanský chaos a k účtované částce přidejte obligátních 10%. Ve Španělsku a Portugalsku je poplatek za služby obvykle zahrnut v ceně, ale i tak se tu běžně dává 5-10% spropitného. Naopak třeba v Řecku je situace podobná jako u nás.
Z výše uvedeného je poměrně jasné, že až na výjimky jsou kulturní zvyklosti většinou podobné jako u nás. Při odhadování výše spropitného vycházejte z celkové sumy na účtu a přidejte k ní přibližně 10 %. Zohledněte přitom, jak moc jste byli službami spokojeni. Pokud byla obsluha výjimečně dobrá, můžete dát i více.
Zádrhel pak může přijít, platíte-li platební kartou. V tom případě zkontrolujte, zda je na účtence možnost přidat spropitné před potvrzením platby, nebo se informujte u personálu, jak jej připočíst. Při platbě v hotovosti je vhodné mít přesně připravenou částku, abyste předešli nepříjemným situacím s vracením peněz. Aby se zabránilo nedorozuměním, je dobré předem zjistit, jaké jsou místní zvyklosti ohledně spropitného. Pokud si nejste jisti, klidně se na to zeptejte personálu. Je určitě lepší se hloupě zeptat, než hloupě platit.
Zdroje: