Canyoning: Adrenalinový sport nebo procházka rájem?

Loňské léto nám konečně klapla vysněná dovolená v canyoningovém ráji, švýcarském Ticinu. Když jsem o našem plánu zapáleně vyprávěla v práci, někteří kolegové si nebyli úplně jistí, co budu vlastně na dovolené dělat. Jiní mi rovnou přisoudili kajak. Ale pár jich mělo zkušenost z komerčního canyoningu, při kterém se zaplaceným průvodcem slézáte korytem horské říčky, jejíž proud připravil dostatečné množství přírodních atrakcí.

Skupina, do které jsem se už skoro přivdala, má potřebné vybavení i několikaleté zkušenosti, takže si může užívat canyoning na vlastní pěst bez místních agentur. S potřebnou pokorou jsme si jako první vybrali lehčí, méně technicky náročný kaňon Boggera inferiore u městečka Cresciano. Dle průvodce se jedná o jeden z nejkrásnějších a nejzábavnějších kaňonů v Ticinu. Přitom je otevřený, slunný, s dostatkem únikových cest. A my si tak můžeme bez obav vyzkoušet a oprášit veškeré činnosti, které nás při canyoningu mohou potkat.

Po krátkém nástupu začíná kaňon něžným šestimetrovým skokem. Byli jsme rádi, že než jsme se nasoukali do neoprenů a sedáků, odskákala si to i komerční skupina a my tak mohli bez obav také. Obecně se totiž jedná o sice vzrušující, ale psychicky náročnou aktivitu, při které vám v hlavě neustále zní poučka z dětství „Nesmíš skákat do neznámé vody“.

A babičky mají pravdu. I když máte v plánu napsaný skok, nemůžete si být jistí, že tam při jarním tání nepřijel nějaký balvan nebo kmen. Dobrovolník, který se obětuje a slaní do tůňky, jejíž bezpečnost prozkoumá potápěčskými brýlemi, se vždy najde. Pokud se navíc jedná o technický skok, při němž musíte doskok nasměrovat do konkrétního místa, nebo se rozběhnout po kluzké skále, chce se pro skupinu obětovat skoro každý.  

 
Následuje 17. metrové slanění, což je jedna z nejčastějších aktivit v kaňonu. Může být vzduchem či po kluzké stěně. Nic na tom není, jen musíte mít „morál“, nebát se výšek, věřit si a nesnažit se u toho vypadat elegantně. Nejde to. A elegance je doslova nemožná při slanění vodou. To si můžete představit jako běžné slanění, při kterém vám lijí kýble vody na hlavu, což z vcelku milého slanění dokáže při velkém proudu ve vodopádu udělat pěkně nepříjemnou záležitost. A to někdy i desítky metrů.

 
Mezi moje nejoblíbenější zpestření patří přírodní tobogán. Tedy do chvíle, kdy vypadá hladkostí i délkou jako dětská skluzavka. Pokud lze, často si ho vylezeme a v euforii sjedeme i vícekrát. Nicméně stačí, aby byl v plánku u „T“ vykřičník, který značí technický tobogán, a je z něj rázem mnou doposud nepochopená činnost. Technický tobogán musíte projet jedinou ideální trajektorií, jinak se potlučete. Naštěstí je nás takových asi více, proto je u každého krizového tobogánu i „nejt“ na slaňování. V tomto kaňonu Riale Boggera na vás čeká doslova toboganová lahůdka – 6. metrová skluzavka zakončená 3. metrovým skokem do tyrkysové tůňky. Připadáte si jako v rodinném aquaparku.

 
Mezi výše popsanými atrakcemi je třeba se přesouvat, a to:

Chůzí, respektive klopýtáním po kolena či kotníky ve vodě, po kluzkých kamenech.

Plaváním, což je možná až moc nadnesený název aktivity, při které obtěžkaní batohem s lanem, sedákem se spoustou karabin a helmou na hlavě „čubičkujete“ pekelně studeným jezírkem. Smaragdové tůňky kaňonu Boggera jsou oblíbeným místem ke koupání i místních rodinek či zamilovaných párů. Dochází tak k úsměvným situacím, kdy se napůl topíte se vším vybavením a vedle vás ladně plave dívka jen ve spodním dílu plavek. Tedy, já si přišla trochu zoufale a rozhodně ne sexy, ale zbytek klučičí skupiny si ten ráj vskutku užíval a s plaváním nikam nepospíchal.

Traverzem, kterým se snažíte přejít nějaké slizké kluzké místo po skále tak, abyste nespadli do úzké průrvy pod vámi.

Občas musíte překonat místo, kterému se říká „mikádo“. Stejně jako u hry Mikádo doufáte, že se vám celá ta kupička naplavených a zaseklých kmenů v kaňonu nepohne a nezbortí. Nicméně v kaňonu Boggera nic takového nehrozilo. Byl dokonale hladký, bělostný a prostupný.

I když si občas při prekérnější situaci v kaňonu nepřipadáte jako v ráji, je canyoning neuvěřitelně adrenalinová zábava, na kterou budete vzpomínat ještě dlouho poté. I v ráji.

Lákají vás cesty plné adrenalinu? Užijte si ho na svazích, při potápění nebo vyzkoušejte právě canyoning. Nenadálé výlohy spojené s neočekávanými událostmi by vám ale hladinu adrenalinu zvýšit neměly. Sjednejte si pro jistotu naše cestovní pojištění Sbaleno Na maximum.

Eliška ráda mizí do přírody. Když to nejde na delší dobu, tak jako dříve (je zaměstnaná na plný úvazek v Praze v kanceláři s pěti týdny dovolené) bere zavděk alespoň víkendy. V podstatě to už ani jinak neumí. Z měsíčních výletů s batohem mimo Evropu se tak její aktivity smrskly na kratší akce, které naplňuje především cyklistika, alpské čtyřtisícovky, čundry, skialpy, běžky a občas to zpestří canyoningem, ferratou nebo lehkým (ledo) lezením. V roce 2016 jsi dopřála zas jeden delší "výlet" a vylezla na svojí první sedmitisícovku Pik Korženěvské v Tádžikistánu.